2. VYTÁČKA
Když jsem šla po hodině španělštiny do jídelny, cítila jsem zvláštní rozjařenost, a nebylo to jenom z toho, že jsem se držela za ruku s nejdokonalejším člověkem na planetě, ačkoliv to k tomu určitě přispělo.
Možná to bylo vědomím, že jsem si odkroutila trest a že jsem znovu na svobodě.
Nebo to konkrétně se mnou nemělo vůbec nic společného. Možná to bylo tou atmosférou volnosti, která se vznášela nad celým kampusem. Školní rok se chýlil ke konci a ve vzduchu bylo cítit znatelné vzrušení, obzvlášť pro ty, kdo byli v posledním ročníku.




