close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Twilight-Zatmenie 3.kniha/ 1.kapitola 2.cast/z 3

15. února 2009 v 20:38 | ♥K@JiSh♥ |  T. Book 3
Perex

Charlie odsunul židli od stolu a s protahováním vstal. Odnesl talíř do dřezu, ale než na něj začal napouštět vodu, aby ho umyl, zastavil se a hodil mi tlustou obálku. Dopis klouzavě přistál na stole a šťouchl mě do lokte.
"Jo, dík," zamumlala jsem, zmatená jeho neodbytností. Pak jsem spatřila zpáteční adresu - ten dopis byl z Univerzity jihovýchodní Aljašky. "To bylo rychlé. Tuším, že i tam jsem zmeškala termín."
Charlie se uchichtl.
Převrátila jsem obálku a rozzlobeně se na tátu podívala. "Tys to otevřel."
"Byl jsem zvědavý."
"Jsem šokovaná, šerife. To je federální zločin!"
"No jo, tak si to přečti."
Vytáhla jsem dopis a složený rozpis přednášek.
"Gratuluju," řekl, než jsem si stihla něco přečíst. "Tvoje první přijetí."
"Díky, tati."
"Měli bychom si promluvit o školném. Mám našetřené nějaké peníze…"
"Nonono, počkej, nic takového. Na důchod ti sahat nehodlám, tati. Mám svůj školní fond." Tedy to, co z něj zbývalo - a to do začátku nebylo nijak slavné.
Charlie se zamračil. "Některé ty školy jsou docela drahé, Bells. Chci ti pomoct. Nemusíš jezdit takovou dálku až na Aljašku jenom proto, že je to tam levnější."
Nebylo to tam levnější, vůbec ne. Ale bylo to daleko a v Juneau bylo průměrně tři sta dvacet jedna dnů v roce zataženo. To první byl můj základní požadavek, to druhé Edwardův.
"Peníze mi na to stačí. Navíc tam nabízejí všemožnou finanční výpomoc. Je snadné dostat půjčky." Doufala jsem, že moje blafování neprokoukne. Ve skutečnosti jsem se po podobných informacích nijak podrobně nepídila.
"Takže…," začal Charlie a pak našpulil pusu a podíval se stranou.
"Takže co?"
"Nic. Já jenom…" Zamračil se. "Jenom jsem si říkal… Jaké má Edward plány na příští rok?"
"Jo takhle."
"No?"
Zachránilo mě rychlé zaklepání na dveře. Charlie zvedl oči v sloup a já jsem vyskočila.
"Už jdu!" zavolala jsem, zatímco Charlie si mumlal něco, co znělo jako "Jdi pryč." Nevšímala jsem si toho a spěchala jsem Edwardovi otevřít.
Se směšnou dychtivostí jsem otevřela dveře a v nich stál on, můj vlastní zázrak.
Můj úžas nad dokonalostí toho obličeje s časem neslábl a byla jsem přesvědčená, že mi jeho krása nikdy nezevšední. Pohledem jsem přejela jeho nápadně bledé rysy: ostře řezanou hranatou čelist, měkkou křivku plných rtů, teď povytažených do úsměvu, rovný nos, vystouplé lícní kosti, hladké mramorové čelo - částečně zakryté prameny bronzových vlasů zmáčených deštěm
Nakonec jsem si nechala jeho oči, protože jsem věděla, že jakmile se do nich podívám, pravděpodobně zapomenu, nač jsem myslela. Byly velké, v teplém odstínu roztaveného zlata, orámované lemem hustých černých řas. Pohled do nich ve mně vždycky probouzel zvláštní pocit - najednou jsem si připadala jako hadrová panenka. Jímala mě lehká závrať, ale to mohlo být způsobeno tím, že jsem zapomínala dýchat. Pokaždé.
Za takový obličej by podle mě každý manekýn vyměnil duši. Však to také možná byla požadovaná cena: jedna duše.
Ne. Tomu jsem nevěřila. Zastyděla jsem se, že mě něco takového vůbec mohlo napadnout, a byla jsem ráda - jako tak často - že jsem jediný člověk na světě, jehož myšlenky jsou pro Edwarda tajemstvím.
Vzala jsem ho za ruku a vzdychla, když se naše prsty setkaly. Jeho studený dotyk ve mně vyvolával zvláštní pocit úlevy - jako kdyby najednou odezněla bolest, která mě dosud trápila.
"Ahoj." Pousmála jsem se tomu chabému pozdravu.
Zvedl naše propletené prsty a hřbetem ruky mě pohladil po tváři. "Jaké bylo odpoledne?"
"Dlouhé."
"Pro mě taky."
S prsty stále propletenými si přitáhl moje zápěstí k obličeji. Zavřel oči, nosem se mi zlehka dotkl kůže a něžně se usmál. Jednou řekl, že si vychutnává buket, přestože odolává vínu.
Věděla jsem, že vůně mé krve - která mu připadala o tolik vábivější než krev jiných lidí, asi jako kdyby alkoholikovi postavili víno vedle vody - v něm vyvolává palčivou žízeň, která ho krutě spaluje bolestí. Přesto mi připadalo, že už se jí tolik nevyhýbá jako kdysi. Dovedla jsem si jenom mlhavě představit herkulovské úsilí skrývající se za tímto jednoduchým gestem.
Byla jsem smutná, že se musí tolik snažit. Uklidňovalo mě jenom vědomí, že už mu tu bolest nebudu působit dlouho.
Zaslechla jsem Charlieho kroky, přicházel s dupáním, aby dal najevo svou obvyklou rozmrzelost z této návštěvy. Edward otevřel oči a spustil moji ruku, ale naše prsty zůstaly propletené.
"Dobrý večer, Charlie." Edward byl vždycky bezchybně zdvořilý, ačkoliv si to Charlie nezasloužil.
Charlie jen něco zabručel a pak se tam postavil s rukama založenýma na prsou. Poslední dobou to s tím rodičovským dozorem opravdu přeháněl.
"Mám pro tebe další sadu přihlášek," oznámil mi Edward a zvedl tlustou hnědou obálku. Kolem malíčku měl jako prstýnek ovinutý pruh známek.
Zasténala jsem. Je možné, aby existovaly další vysoké školy, kam mě ještě nedonutil poslat přihlášku? A jak to, že se vždycky na poslední chvíli objeví ještě nějaký volný termín? Doba přijímacích řízení už byla přece za námi.
Usmál se, jako kdyby mi opravdu dokázal číst myšlenky; musela jsem je mít vepsané ve tváři. "Na některých školách stále ještě přijímají přihlášky. A jinde jsou zase ochotni udělat výjimku."
Dokázala jsem si představit, jak takovou výjimku získat. S pomocí pěkně kulaťoučké sumy.
Edward se zasmál, když viděl můj výraz.
"Jdeme na to?" zeptal se a táhl mě ke kuchyňskému stolu.
Charlie šel podmračeně za námi, ačkoliv stěží mohl něco namítat proti našemu programu na dnešní večer. Sám mi neustále domlouval, abych už se konečně nějak rozhodla.
Rychle jsem sklidila ze stolu, na který zatím Edward skládal děsivou hromadu formulářů. Když jsem položila Větrnou hůrku na linku, jen povytáhl obočí. Věděla jsem, co si myslí, ale než to mohl komentovat nahlas, Charlie promluvil.
"Když už je řeč o přihláškách na vysokou, Edwarde," pronesl ještě mrzutějším tónem - snažil se nemluvit přímo k Edwardovi, ale když ho musel oslovit, jeho špatná nálada se ještě zhoršila. "Zrovna jsme se s Bellou bavili o tom, co bude příští rok. Ty už ses rozhodl, kam půjdeš na školu?"
Edward se na Charlieho usmál a jeho hlas byl přátelský. "Ještě ne. Dostal jsem pár kladných rozhodnutí, ale zatím pořád zvažuju všechny možnosti."
"Kde tě přijali?" vyzvídal Charlie.
"Syracusy… Harvard… Dartmouth… a zrovna dneska jsem dostal přijetí na Univerzitu jihovýchodní Aljašky." Edward lehce pootočil hlavu, aby na mě mohl mrknout. Zdusila jsem uchichtnutí.
"Harvard? Dartmouth?" zabručel Charlie, neschopný skrýt svůj úžas. "No, to je tedy… páni, to je něco. No, ale… přece nebudeš vážně uvažovat o univerzitě na Aljašce, když můžeš jít na ty prestižní. Řekl bych, že tvůj otec určitě bude chtít, abys…"
"Carlisle bude spokojený, ať se rozhodnu jakkoliv," podotkl Edward klidně.
"Hmf."
"Víš, co je nového, Edwarde?" zeptala jsem se vesele, abych ho podpořila.
"Co, Bello?"
Ukázala jsem na tlustou obálku na lince. "Zrovna mi přišlo, že mě taky vzali na Aljašskou univerzitu!"
"Gratuluju!" Usmál se. "To je ale náhoda."
Charlie přimhouřil oči a hněvivě se díval z jednoho na druhého. "Fajn," zamumlal po chvilce. "Já se jdu dívat na zápas, Bello. Půl desáté."
To bylo jeho obvyklé napomenutí na rozloučenou.
"Ehm, tati? Vzpomínáš, jak jsme se před chvilkou bavili o mojí svobodě…?"
Povzdechl si. "Jo. Dobře, tak půl jedenácté. Večerka ve všední dny pořád platí."
"Bella už nemá domácí vězení?" podivil se Edward. Ačkoliv jsem věděla, že ho to ve skutečnosti nemohlo překvapit, musela jsem přiznat, že to vzrušení v jeho hlase zní naprosto upřímně.
"Podmínečně," podotkl Charlie se zaťatými zuby. "Co ti je do toho?"
Zamračila jsem se na tátu, ale neviděl mě.
"Jsem prostě rád, že to vím," řekl Edward. "Alice se nemůže dočkat, až s ní někdo vyrazí nakupovat, a Bella podle mě určitě zase ráda uvidí světla velkoměsta." Usmál se na mě.
Ale Charlie zavrčel: "Ne!" a obličej mu zbrunátněl.
"Tati! Co ti zase vadí?"
Dalo mu práci neskřípat zuby. "Nechci, abys teď jezdila do Seattlu."
"Cože?"
"Říkal jsem ti, co se psalo v novinách - v Seattlu řádí nějaký zabijácký gang a já chci, aby ses tomu městu zdaleka vyhýbala, jasné?"
Zvedla jsem oči v sloup. "Tati, je větší pravděpodobnost, že mě zasáhne blesk, než že zrovna když já budu v Seattlu -"
"Ne, já vás chápu, Charlie, nebojte se," skočil mi do řeči Edward. "Já jsem nemluvil o Seattlu. Měl jsem říct rovnou, že jde o Portland. Já bych Belle taky nedovolil jet do Seattlu. Samozřejmě."
Nevěřícně jsem se na něj podívala, ale držel v ruce Charlieho noviny a pozorně četl titulní stranu.
Určitě se snažil otce uklidnit. Představa, že by mi v přítomnosti Alice a Edwarda mohl ublížit nějaký člověk, byť sebeukrutnější, byla skoro k smíchu.
Fungovalo to. Charlie se na Edwarda chviličku díval a pak pokrčil rameny. "Fajn." Otočil se a spěchal do obýváku, asi nechtěl zmeškat začátek zápasu.
Počkala jsem, dokud nezapne televizi, aby mě neslyšel.
"Co -" chtěla jsem se zeptat.
"Vydrž," řekl Edward, aniž vzhlédl od novin. Postrčil ke mně po stole první přihlášku, ale pohled měl stále upřený na stránku. "Myslím, že u téhle stačí, když opíšeš ty eseje, co máš. Stejné otázky."
Charlie určitě ještě poslouchal. Povzdechla jsem si a začala vyplňovat stále se opakující informace: jméno, adresu, číslo pojištění… Po několika minutách jsem vzhlédla, ale Edward se zamyšleně díval z okna. Jak jsem sklonila hlavu zpátky k práci, poprvé jsem si všimla názvu školy.
Zafuněla jsem a odstrčila papíry stranou.
"Bello?"
"To nemyslíš vážně, Edwarde. Dartmouth?"
Edward zvedl odloženou přihlášku a jemně ji přede mne znovu položil. "Myslím, že v New Hampshiru by se ti líbilo," řekl. "Pro mě tam mají spoustu večerních přednášek a lačný milovník kempování mého formátu tam má do lesa velmi blízko. Nádherná příroda." Blýskl po mně svým pokřiveným úsměvem, o kterém věděl, že mu nedokážu odolat.
Zhluboka jsem se nadechla nosem.
"Můžeš mi to splácet, když ti to udělá radost," uklidňoval mě. "Jestli chceš, započítám ti i úroky."
"Jako kdybych nepotřebovala pořádnou sumu jen k tomu, aby mě vůbec přijali. Nebo to patří taky k té půjčce? Cullenovi nechají postavit novou část knihovny? Ach jo. Proč o tom zase musíme diskutovat?"
"Bello, mohla bys prosím tě prostě jen vyplnit tu přihlášku? To ti neublíží, když se přihlásíš."
Napjala jsem čelist. "Víš co? Já to neudělám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Nata :))  ☺☺☺☺☺ Nata :)) ☺☺☺☺☺ | Web | 15. února 2009 v 20:40 | Reagovat

ja chcem byt SB aj tu :))

2 Nasi Nasi | Web | 17. února 2009 v 9:45 | Reagovat

juuuj no ja som 3 aj 4 uz citala jedine Midnight sun som nescitala... dufam ze ho autorka dopise ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama